Ghat a její svět

Loni jsem svoje narozeniny slavila ještě v Anglii. Byla to jedna z nejkrásnějších a nejoriginálnějších párty v mojem životě a já jsem si říkala, že je blbý, že jsem si to už vybrala a že teď už budou všechny narozky na jedno brdo! :-))) To bych ale nesměla mít doma Trabuka, kterej mi připravil tak krásnej program na celý den, že z toho nechápu doteď.

Už 25. ráno bylo dost povedený. Šla jsem do práce (kam mimochodem chodím dost ráda) a už den předtím jsem dostala maličké echo, že se teda na mě asi něco chystá. Tak jsem koupila Martiny, napekla mechovou roládu a pizzovej štrúdl a Trabuk mě tam výjimečně hodil autem. No kapku jsme se v práci ztřískali, dostala jsem nádherný dárky (kdyby náhodou Trabuk vyrazil na cestu kolem světa, mám plnohodnotnou náhradu – lízátko ve tvaru pánského přirození s jahodovou příchutí), nastříkali jsme si hlavy růžovým sprejem, dostala jsem spoustu sladkých pus od svých studentů :-DDDD a nakonec si mě zase můj taxikář odvezl domů :-))) Samozřejmě, že lekce angličtiny proběhla podle řádných pravidel :-P :-P

Ještě, než mě trabuk vyklopil doma, zajeli jsme prozkoumat nabídky místního sex shopu. Což o to, nabídka byla lákavá. Méně lákavá byla ovšem ta nafrněná slečna, která tam prodávala. Přesto jsem si něco velkého tajného fialového odnesla :-DDD Doma jsem si na chvilinku zdřímla (pár deci Martiny je pár deci Martiny :-D) a pak mě Trabuk vzal do sauny a relax zóny, kterou jsme měli celou jenom sami pro sebe. Sauna byla naprosto skvostná, miluju to válení na křesílkách po studené sprše!!! Když jsme přišli domů, chvilku jsem si četla a Trabuk něco kutil v kuchyni. Pak mě zavolal a já jsem měla další překvápko! Protrhla jsem slavnostní papír a v kuchyni na mě čekal vlastnoručně upečený (slepený :-)))) Trabukův dort s 25 svíčkama a krásné krabičky s dárečkama a taky přípitek! V krabičkách byl prstýnek a kytičky a přáníčko a taky plakát.

Tím ovšem Trabuk ještě neskončil a už za chvilku jsem dostala příkaz, ať se obleču jako do divadla nebo na večeři – prostě luxusně. On si vzal pěkně sako a kalhoty, já černé šaty a šlo se. Sice jsem 15 minut nevěděla vůbec kam mě to táhne, protože jsme se stále víc a víc nořili do ponurejších zón Ostravy, ale nakonec se z tajemného výletu vyloupla luxusní čínská restaurace. Vařil tam výborný český kuchař, který se učil v Číně a obsluha byla taky česká, jídlo bylo ryze čínské. Od čtvrtka vím, jaký je rozdíl mezi čínskou a thajskou kuchyní. Thajská mi chutná. A i když věřím, že kuchař býl skvělej, já jsem všechny ty potvory mořský a omáčičky moc nerozdýchávala – dali jsme si totiž variaci předkrmů. Trabuk má evidentně zcestovalejší jazýček, protože tomu chutnalo skoro všechno! :-))

Po tak náročném programu jsem si zase na chvilku šla zdřímnout (jsem naprosto nechutný spáč :-DDD) a Trabuk mě potom probudil na finální číslo večera. Když už byla tma, vzali jsme Márinku a přesunuli se s podivnými zavazadly do parku. Z těch zavazadel se vyklubaly balóny přání, takové ty papírové na svíčku. Našli jsme si krásné klidné místo, napsali si každý svá přání na balóny, zapálili líh a sledovali balóny, jak mizí v dálce a výšce nad siluetami domů. To romantika :-)))

Krásné dny pokračovaly, protože v pátek jsme měli ještě malou oslavu o Ovčačíků, potom jsme se účastnili narozeninové párty našeho kamaráda, kde mě nikdo nepoznával, páč se z obvykle šílené pařičky stala mrtvolka (byla jsem už děsně utahaná). Probralo mě jedině domácí karaoke v podání našich úžasných chlapců, zvláště duo Domek a Oncek a pak i trio s Trabukem byly nezapomenutelné!!! Nesmazatelně se mi do paměti vryje jejich anglická výslovnost – zejména slovo naturally = načurali :-DDDD

V sobotu brzo ráno jsme se museli přesunou do Olmika, protože jsem chytře na půl 12 pozvala půlku family na thajský oběd. Byla jsem totálně dead a sobotní ráno bylo pěkně na hovno, protože se furt něco kazilo, ale nedalo se nic dělat. Sice jsme si nedokázali přdstavit, jak za tři hodiny stihneme udělat kompletní thajské menu pro 12 lidí, když jsme thajskou kuchyni chutnali a viděli tak maximálně z rychlíku, nicméně se stal zázrak a naše originalita sklidila zasloužené ovace! Nejenomže se to všechno dalo jíst (čemuž jsem při pohledu na suroviny odmítala věřit), ale většina si i nadšeně přidala! po nezbytných dortíčkách a kávičce a gratulacích jsme původně měli vyrazit směr Brno, ale to už jsem psychicky kolabovala a přemluvila Trabuka, že pojedeme až druhý den....