Ghat a její svět

Někdy mám stav, že mám chuť vzdát celou svou dosavadní existenci. Asi bych nebyla schopná se přímo zasebevraždit, ale takový dlouhý hluboký spánek, který přináší dokonalé otupění by se šiknul. Protože nevím, kudy kam. Co je správně a co ne. Svět a život mám postavený na iluzích, na ideálech, které se pak často ukážou nedosažitelné. To zjištění, že jste si mysleli, že v něčem je jistota a ona jedním fouknutím odletí, je nechutný. Ten hluboký rozpor v tom, jak si svůj život představujete a jaký doopravdy je. V tom, že hluboce věříte, že něco tak má být a ono to tak prostě není. A klidně vaší vinou. Ani vzpomínky nezaručují jistotu. Žijete v domění, že něco bylo nádhernýho, krásnýho, nejlepší chvíle vašeho života a pak vám partner řekne, že se strašně v tu chvíli trápil, nebo že měl s někým poměr. Zatím nevím, jak to zvládat, když v tunelu nevidím žádný světlo.